Stránky o Střední Asii

www.central-asia.su

Střední Asie
Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán,
Turkmenistán, Uzbekistán

\"Střední

\"Střední
Prosíme Vás, podpořte projekt
Hřiště v Balchaši: http://cesty.in/hřiště


\"Střední

Kazachstán

⇒ Kazašská step: kolonizace, sovětizace
⇒ Zemědělská migrace v 18.-20. století
⇒ Přesídlenecká politika ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století
⇒ Kazašská antikoloniální vystoupení
⇒ Změny pasteveckého hospodaření ve 2. polovině 19. století

Změny pasteveckého hospodaření ve 2. polovině 19. století

V průběhu 2. poloviny 19. století doznalo tradiční pastevecké hospodaření v souvislosti s přechodem na intenzivnější formy zásadních změn. V této době dochází v kočování k proměnám v čase i v prostoru. Prodlužuje se doba pobytu na zimních stanovištích, které jsou čím dál tím více pevným, opěrným bodem života. Vytvářejí se předpoklady k trvalejšímu osídlení a k přechodu na polokočovnictví, jehož součástí se stává i pěstování plodin na pozemcích kolem zimovišť. Dochází k vydělení zimních pastvišť jako nejcennějšího a nejvýznamnějšího území, na druhé místo se co do významu dostávají podzimní pastviny, kdežto letní zůstávají nejdéle ve společném užívání občiny.
Od rodové občiny přecházejí Kazaši k zemědělsko-sousedskému společenství, kdy sousedící auly přesněji vymezují hranice jimi využívané půdy. Na konci tohoto vývoje se kočovné skupiny zdržují celý rok kolem svých zimovišť. Letní kočoviště nejsou příliš vzdálená (5–6 verst), v zimě se pase jen část zvířat, ostatní se nově krmí senem nasušeným v létě (do té doby se seno nesklízelo) a zabývají se také rostlinnou výrobou.
Vytváří se nová hospodářská sociální struktura. Základní hospodářskou jednotkou (skupinou) se stává zimní aul – kystau. Každá taková skupina kočuje společně i na letních pastvinách. V průběhu celého ročního cyklu aul zůstává svým složením totožný, mění se jen jeho geografické rozmístění. Důležitá půda – louky sloužící ke sklizni sena (қoрық қoйбөлик, шәбар - khorykh khojbölik, šäbar), často i zimní pastviny v rámci kystau – jsou rozděleny mezi jednotlivá hospodářství. Obyčejové právo dovoluje hospodářům přisvojovat si půdu, prodávat ji a dědit.
Z hlediska nakládání s půdou nejsou tyto jednotky zcela nezávislé. Podle druhů polností se spojují ve větší celky a využívají tak společně zimní, jarní a podzimní pastviště. Takováto skupina má společné hranice zimních stanovišť, v jejichž rámci dostávají půdu jednotlivá hospodářství. Pokud se občina skládá z několika kystau, musí každý z nich mít tolik země, aby jí bylo dostatek pro zimní pasení, nebo alespoň pro tažné koně, ovce a část hovězího dobytka. Taková skupina aulů představovala zvláštní typ a v dobové literatuře byla označována jako „občinno-aulní“. Velikost těchto občin a velikost jednotlivých aulů závisela na konkrétních půdních a klimatických podmínkách, také ovšem od toho, jaké byly v konkrétním prostředí pevné rodové vazby.
V jednotlivých regionech se význam rodových vztahů, ale i zimovišť, a tedy rozvinutost občinno-aulních společenství, značně lišila. Rodové vztahy byly silné např. v polopouštních oblastech, kde nebyl ještě příliš vyhraněný vztah k půdě. V jižních polopouštních rajonech Karkaralinského, Atbasarského a Akmolinského újezdu, tedy na jihu Středního žusu, neexistovala do konce 19. století trvalá zimní pastviště a kočovalo se jak v létě, tak v zimě.

Velikost kystau a občinno-aulních skupin

0blastia újezdy

Počet
 hospodářství

na 1 kystau

Počethospodářství
v 1 občinno-aulní
 skupině

Počethospodářství na

občinno-aul. kystau

Semipalatinská obl.

 

Karkaralinský újezd

4

33

8

Zajsanský újezd

5

-

-

Semipalatinský újezd

6

29

5

Usťkam. újezd

7

64

9

Pavlodarský újezd

8

28

3

Akmolinská obl.

 

Atbasarský újezd

5

45

9

Akmolinský újezd

7

37

5

Kokčetavský újezd

8

25

3

Petropavlovskýú.

9

41

4

Omský újezd

9

36

4

Torgajská oblast

 

Kostanajský újezd

9

59

6

Aktjubinský újezd

15

107

7


L. K. Čermak píše, že „Kazaši (v této oblasti) neznají kosení sena a individuální vlastnictví pastvin je teprve v počátcích. Hranice pastvin ještě neexistují, ale už se vytváří právo na stanoviště džurt, kdežto v centrálních rajonech, zvláště horských, i letovky mají hranice tvořeny kameny nebo jámou a i zimní pastviny pro ovce jsou jasně vymezeny“. Takové jsou např. letní pastviště v Usťkamenogorském újezdu. Také v oblasti Syrdarji a Sedmiříčí existovala polokočovná hospodářství s občinově-aulními vlastnickými vztahy. „Uvnitř občiny měl každý hospodářský aul vymezené hranice zimních pastvin (kystau), ale při pastvě skotu se využívala společně. Na küzeu i köktau žádné hranice nebyly a páslo se společně bez omezení, bylo ve společném užívání s jinými občinami (…) Auly tvořící občinu kočovaly společně (…) V zimě pásli poblíž svých kystau. Zavodňované pastviny a louky ke sklizni sena byly v individuálním vlastnictví.“
Vztah k pastvinám a veškeré půdě ovlivňovala především občina. Jen s jejím souhlasem mohl jednotlivý hospodář nakládat s půdou – pokud by pravidlo porušil, nesměl používat společné pozemky, což prakticky nebylo možné. Rozhodnutím občiny mohly být zrušeny i hranice pozemků hospodářů v rámci kystau.
Do vlastnických vztahů k pastvinám výrazně promluvilo v roce 1868 „Vremennoje položenije“, které tradiční vlastnické občinné vztahy narušovalo. Snaha zlikvidovat toto tradiční uspořádání vedla ke zřízení volostí a administrativních aulů, čímž se rodové vlastnictví rozdrobilo na menší části. Celý aul tak byl pokryt hranicemi mezi hospodářstvími. Jestliže dosud byly pozemky (pastviště, louky využívané ke sklizni sena, případně i orná půda) a zdroje vod užívány občinou v podstatě společně, rozdělení půdy mezi jednotlivé hospodáře mohlo znamenat určitou nevyváženost, protože ne každý měl nyní zajištěn přístup k vodním zdrojům. Rozdíly v kvalitě půdy byly i mezi rody a kmeny.
Rozdělení nemohlo být rovnoměrné ani spravedlivé. Vycházelo totiž z daného stavu a do této doby platilo anexní právo – ten, kdo si půdu dovedl vydobýt, včetně použití síly, ji využíval. Silné kmeny a rody byly proto přirozeně v lepším postavení nežli kmeny a rody slabé. Předání půdy rodům pak natrvalo zafixovalo jejich nerovnoprávné postavení.
Zmenšení plochy pastvin a přísné vymezení hranic stavělo kočovníky do těžké situace, protože aul musel v průběhu zimy zůstat na jednom místě. Dosud bylo zvykem, že v případě špatného počasí (vytvoření ledovky na pastvinách, kdy nebylo možno pást) se stáda přemístila na vhodnější místo, což teď nebylo možné. Mohl se uplatnit ještě jeden způsob, pokud ovšem k tomu byly vhodné podmínky: zakládání doplňkových, záložních zimních stanovišť na samotách zvaných kelte-kystau, beldeu-kystau, které se postupně přeměňovaly v samostatné osady. Zakládali je spíše bohatí hospodáři a měly spíše individuální charakter než občinový. Nedostatek volných pastvišť vedl k hladu a úhynům dobytka a také k sedentarizaci obyvatel.
S rozšiřováním hospodářských aktivit rostl význam podzimních pastvišť i jejich lokalizace. Obchodování nutilo pastevce trávit toto období co nejblíže tržišť, jinak museli vysílat na trhy někoho z občiny. Část produkce bylo třeba prodat, aby se nakoupily nutné prostředky na zimní období. Na podzimních pastvinách se stále častěji a ve větší míře připravovaly zásoby krmiva a paliva na zimu, pastviny musely být poblíž luk, kde se sklízelo seno, aby byly dobře dosažitelné. Musely být zároveň blízko zimních stanovišť, protože bylo třeba opravovat zimní ohrady pro dobytek, případně obydlí k přezimování.
Kosení luk a příprava píce na zimu je považována za významný prvek přechodu k usedlému způsobu hospodaření. V polovině 19. století už byla tato činnost velmi rozšířená, jak svědčí údaje z Kokčetavského okruhu, konkrétně z Bidaly-Uak-Aktašy Argynské volosti v 50. letech 19. století.

Plocha zimovišť

Počet hospodářství

Dřevěných domů

Zemljanek

Jurt

Množství
kop sena

700 kv. verst

1071

105        10 %

164        16 %

802    74 %

184 850

Plocha jednohohospodářství

Kop sena (jedno hospodářství)

Hospodářstvív jedné občině

Plocha občiny

Kop senav občině

0,7 kv. verst

176

11,6

8,5 kv. verst

1800



V této volosti se skládala největší občina ze 76 hospodářství, jednotlivé auly pak z 3–5 hospodářství. Zemědělstvím se zabývala jen tři hospodářství, rybářstvím deset. Většina hospodářství ještě nepřešla k trvalému osídlení, avšak připravovala píci na zimu.
Kosení luk a příprava píce vedly ke zvětšení aulů a ke zvýšení významu pastvin a polností na rovinách. V předchozím období se velmi cenily pastviny v podhorských a horských oblastech, nyní se tedy situace začala měnit. Dostatek vhodných ploch ke sklizni sena v rovinách je nyní činil velmi atraktivními a zároveň umožnil větší koncentraci hospodářství v občinách, zároveň tedy i větší koncentraci obyvatelstva.
I když je ve druhé polovině 19. století i mezi kazašským obyvatelstvem patrný přechod k usedlému zemědělství, děje se tak velmi pozvolna. Nepochybně tu zapůsobil vliv evropských přesídlenců, k pěstování plodin se přecházelo i kvůli nucenému omezení pastevectví způsobenému zabíráním letních pastvišť. Nicméně ještě dlouho platilo, že „jen bezvýchodná bída může přinutit Kazacha k usedlému zemědělství“. Při rozhodování o pěstování plodin musel hospodář brát ohled na mínění a svolení občiny, bez jejíhož souhlasu neměl zajištěnu nedotknutelnost polí. Polousedlí kočovníci často odcházeli na jarní pastviny až po polních pracích a pole dále nehlídali, pokud v aulech nezůstaly nějaké osoby.
V některých, i když nepříliš rozsáhlých regionech, se na území dnešního Kazachstánu využívalo rovněž tradičního závlahového zemědělství. V podhorských a horských regionech na jihovýchodě a východě se stavěly kanály na horských tocích a bystřinách. Nebyly ovšem tak bohaté na vodu, aby zavodnily velká pole, proto se zdejší zemědělci omezovali na malou patronymii. Avšak kanály stavěné v údolí větších řek, jako byly např. na východě řeky Ču, Tokyrauyn, Karatal, Žamšy a na západě Urak, Emba, Iigiz, Torgaj, byly stavbami většího rozsahu, což vyžadovalo angažovanost celé občiny. Pro hospodáře bylo dokonce závazné účastnit se údržby kanálů, jinak mohl být vyloučen z přídělů vody a orné půdy.

⇒ Kazašská step: kolonizace, sovětizace
⇒ Zemědělská migrace v 18.-20. století
⇒ Přesídlenecká politika ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století
⇒ Kazašská antikoloniální vystoupení
⇒ Změny pasteveckého hospodaření ve 2. polovině 19. století

Poznámky


Petr KOKAISL, Jan PARGAČ a kol. Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán.Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7308-167-6
1 Ordinanc, ordonanc – z původního německého slova Ordonnanz a fr. ordonannce. V ruském prostředí označení znamenalo důstojnického sluhu. Jinak se též jednalo o vojenského posla, sluhu, nebo vojenský předpis.

© 2011-2016 Petr Kokaisl <kokaisl@pef.czu.cz>
Hospodářská a kulturní studia | Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze
http://www.hks.re | http://pef.czu.cz
Stránky o Střední Asii www.central-asia.su
free counters